Však to znáte, stereotyp vládne všemu. Jedna z nálepek, kterou už dlouho ostatní připisují na mé konto je, že bych jako správný Asiat měla být matematickým géniem, umět vyřešit Rubikovu kostku pod 10 sekund a mít černý pásek v karate. Bohužel ale musím říct, že opak je pravdou. Jsem naprostý protiklad tohoto stereotypu - matematickým myšlením neposkvrněná, bojovým uměním nepolíbená, zaměřená čistě humanistickým směrem. A přesně tohle je důvod, kvůli kterému se často dostávám do rozporu se svým okolím.

"Chci vidět, jak se uživíš."

-Upřímně, já taky...

"Tak si užij ten chleba s vodou."

-Radši rejži....

"Nemůžeš jít na filozofickou, neblázni"

-Já bych nešla, ale co nadělám?

Přemýšlení nad zodpovědným dospěláckým životem mě často přivádí do rozpaků. Vybírání fontu a barvy tohohle blogu mi trvalo tři dny...jak mám být připravená dělat rozhodnutí, která pak určí to, jestli vážně budu spát pod mostem nebo v nějakém luxusním bytě v New Yorku?